Co je Tradiční čínská medicína
Slyšeli jste už o Tradiční čínské medicíně? Jsme léčitelé, šarlatáni nebo terapeuti? Je to obor bez důkazů, bez jednoznačných výsledků, nemá jasná pravidla? Nebo pomáhá tam, kde ostatní selhává? Jde ke kořeni problému a nepotřebuje statistiky? Současná legislativa neví.
V principech čínské medicíny najdeme prvky Taoismu. Tao - věčná cesta, na niž nastupujeme ještě před narozením, nás vede životem, obklopuje nás, ovlivňuje naše směrování. Tao je "něco", z čeho vzniká vše kolem, projevuje se v přírodních zákonitostech a také v nás. Proto čínská medicína následuje tyto zákonitosti, sleduje přírodu a v léčení využívá přírodní a přirozené. Prvky Yin a Yang jsou přítomny ve všem, co jsme schopni pojmenovat. Představují černou a bílou, den a noc, nebe a zemi. Jsou navzájem v protikladu, ale jsou schopny se v sebe proměňovat. Když je jednoho víc, je druhého méně. Bez prvního by nevzniklo druhé. Graficky se znázorňují jako známá monáda, kde je v druhém vždy i zárodek prvního.
Základem zdraví je vzájemná rovnováha prvků Yin a Yang. Extrémní nebo dlouhotrvající porušení rovnováhy znamená nemoc. Tradiční čínská medicína, postavená na pozorování a následování přírodních pravidel, se snaží najít a odstranit příčinu nemoci a následně energie harmonizovat. Využívá k tomu akupunkturu (ať už klasickou nebo elektro akupunkturu, celotělovou nebo ušní), která pracuje s vlastním potenciálem těla a upravuje toky proudění tzv. energie Qi. Velkým oborem TCM je fytoterapie neboli herbální medicína. V roce 2015 dostala profesorka Tchu Jou-jou z Číny Nobelovu cenu za extrakt z pelyňku, kterým se tehdy i dnes léčila malárie. Pro tělesné i duševní zdraví existuje systém cvičení Qi Gong a masáže Tuina. Podle ročního období modifikujeme jídelníček, protože potrava je jako lék, který pravidelně přijímáme.
Opsat celou historii tradiční čínské medicíny by bylo nudné. Proto jen krátce. Snad už z doby kamenné se dochovaly první akupunkturní jehly. Tehdy ženy - šamanky ostrým nástrojem "vyšťourávaly" původce nemoci z těla pacienta. To byla medicína opravdu v začátcích. S nástupem písma se postupně léčení dostalo do rukou bohatým mužům, kteří si mohli dovolit vzdělání (v tom se Čína nelišila od ostatních kultur). Nejstarší dochované písemné dílo je Kánon Žlutého císaře, který žil v době 2,5 tis. let před naším letopočtem. Kniha obsahuje natolik kvalitní argumenty k léčení, že je dodnes považována za základní učebnici TCM. Časem se medicína dostává i mezi obyčejné lidi, čímž po staletí dokazuje i vyvrací svoje léčebné postupy a zdokonaluje se. Oproti západní medicíně, která nemá kořeny tak hluboko, dokáže na několika generacích vyzkoušet účinky jednotlivých bylin a směsí z nich, rozvíjí systém akupunkturních drah a vše zapisuje pro další generace. Od 7. století vznikají lékařské školy s povinnou výukou v akupunktuře, masážích a zaříkávání. Od poloviny 19. století sílí v Číně komunistický vliv Ruska a prozápadní tendence vedou k prosazení medicíny západní a k potlačení medicíny čínské, které dnes říkáme tradiční. Avšak ani perzekuce léčitelů za Mao Ce-Tunga nemohla zničit tak propracovaný systém léčení. V dnešní době spolupracuje Čínské lékařství (myšleno západní medicína - na faktech postavená) a Tradiční (původní) čínská medicína už od prvního kontaktu s pacientem a na lékařských školách je možné studovat oba obory.
Do Evropy se Tradiční čínská medicína dostala ve 20. století. Průkopníky byli především Francouzi. Dnes se vyučuje v mnoha zemích unie, je součástí péče o pacienty a v několika z nich je dokonce placena z veřejného zdravotního pojištění. Podle WHO (Světové zdravotnické organizace) má být do roku 2023 tzv. Orientální medicína nějakým způsobem začleněna do klasického zdravotnictví ve všech členských státech. Tím je i Česká republika.
V Čechách vzniklo po revoluci několik málo škol pro vzdělávání v Tradiční čínské medicíně (v Praze TCM Institut, 1. škola tradiční čínské medicíny - TČM® nebo škola TCM v Českých Budějovicích). Jsou to soukromé školy bez akreditace, protože legislativa (i přes náznak pokroku v roce 2018) stále tento obor odmítá. Absolventi jsou "no name" fyzické osoby, které se schovávají pod masérské, dietetické nebo léčitelské služby. Z projektu Česko-čínského centra ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové zbyla Ambulance akupunktury, přiřazená pod léčbu bolesti.
Hlavním argumentem odpůrců (mimochodem nejčastěji to jsou lékaři) je, že se nedá objektivně změřit výsledek působení čínské medicíny. Díky tomu, že je přístup k pacientovi holistický a vliv individuálně zaměřený, nelze paušálně stanovit léčbu určitého problému. Z toho důvodu se obtížně nastavují kritéria pro statistická data. TCM neměří výsledky v číslech a nevymýšlí tabulky, ale svůj úspěch staví na zlepšení vnímání zdraví pacientem.
Snahou Komory TCM je spolupracovat na přípravě zákona, který by sjednotil vzdělávání, tím chránil klienta a nastavil pravidla pro výkon tohoto povolání. Jestli a kdy bude lékařská obec přístupná spolupracovat na klinikách s terapeuty čínské medicíny, je otázkou.
Nicméně lze jednoznačně říct, že zájem o alternativní typy "léčení" v populaci roste.